Světová show v Ostravě se v polovině června nezaměří jen na volejbalovou techniku a strategii. Nově nabídne přednášky z oblasti psychologie sportu, které povede uznávaný mentální kouč Marian Jelínek, jenž na toto téma sepsal řadu knih a získal doktorát z filosofie.
S programem přednášek přinášíme i exkluzivní rozhovor k tématu, o kterém bude v sobotu 15. června na Světové trenérské show v Ostravě přednášet.
Na světové trenérské show v Ostravě budete přednášet o negativních emocích, které ovlivňují herní výkon. Na co se zaměříte?
Hlavním tématem mé přednášky jsou vlivy, které působí negativně na „subjektivní světy“ hráčů a zaměřím se především na to, jak s těmito „jedy“ našeho vnitřního světa před zápasem a během utkání pracovat.
Volejbal je na tom podobně jako ostatní týmové sporty, které na nejvyšší úrovni nemají TOP výsledky. Jeden z názorů je, že je potřeba nejlepších trenérů hned na začátku vývoje sportovce. Souhlasíte s tímto názorem?
Tento názor je již letitý. Myslím si, že je nutné specifikovat, co znamená „nejlepší trenér“. Jsem přesvědčen, že u mládeže jsou nejlepší trenéři ti, kteří dítě naučí primárně „milovat“ daný sport. Z tohoto pohledu souhlasím, že nejlepší trenéři patří k mládeži.
V Norsku mají úspěšný systém, který je založený na malých klubech po celé zemi. V České republice naopak často slýcháme, že je potřeba centralizovat, zaplatit trenéry. Jaký máte na tyto dva odlišné přístupy názor?
Neznám statistiku, která by zcela jednoznačně upřednostnila ten či onen systém. Na druhé straně v jakémkoli systému je velmi důležité sjednocení myšlenek daných aktérů toho systému, a to se nám bohužel nedaří. Máme příliš nejednotné názory, které nejsou často racionálně podložené dlouhodobou statistikou, chybí nám trpělivost a vzájemný respekt jednoho k druhému. Za takových podmínek je jakýkoli systém nefunkční.
Jste jedním z progagonistů projektu Sportmentor, který chce pomoci vychovávat novou generaci dětí s láskou pro sport. Co je vaším cílem v projektu?
Inspirovat rodiče a lidi, kteří pracují s mládeží, jakým způsobem vézt děti k co nejsilnější emoční vazbě ke sportu a pohybu vůbec.
Co je podle vás nejdůležitější, aby si každý z nás zamiloval alespoň jeden sport a věnoval se mu dlouhodobě?
Celé je to o podmínkách, ve kterých člověk vyrůstá a žije. Za takové podmínky jsme všichni: rodiče, učitelé, trenéři, politici a vlastně celá společnost spoluzodpovědní. Pokud bude dítě vyrůstat ve společnosti, která má emoční vazbu k pohybu, je veliký předpoklad, že danou emoční vazbu přeneseme i na další pokolení. S dovolením bych si zde vypůjčil inspirativní větu matky Terezy: „chceš-li změnit svět, změň sebe.“